Ostatní

Na kole

 Běh u kola v Praze neděláme. Je to příliš velká zátěž na klouby, hlavně na betonu. Leč v době, kdy nebylo auto, jsem Ketynku nebo Kenna vozila v baťůžku. Stačilo vyndat kolo a už se cpali do krosny. Jen hlava jim koukala ven. Už dlouho na kole moc nejezdím, občas jsem si vyjela na chatě, v lese. Když byl Kenník nebo Ketynka unavení, šli zase na záda. Pořídila jsem si speciální nosič-místo batohu, bohužel vydržel jen pár metrů. Nyní mám vozík za kolo, tak abych mohla vozit pejsky na výlety a přitom jim nepřetížila klouby a ani nás neohrozila při silničním provozu. Docela je těžky, takže jsme zatím jezdili jen v Krčském lese.

Na bruslích

Když byl Kenník mladší, tak jsme to párkrát zkoušeli. Myslím ale, že jsem mu tím spíše uspíšila jeho problémy s kolenními vazy. Nehledě na to, že běhání mezi lidma na bruslích a navíc na horkém betonu není vhodné pro žádného pejska. Nyní odděluji jízdu na bruslích a samostatnou procházku s pejskama. Víc si to užijeme.

Do lesa

Do lesa chodíme i v Praze. Nejraději máme Kunratický (nebo-li Krčský) les. Když tam vyrazíme dopoledne, je tam nádherné ticho. Já si v klidu vypiji kávu z termosky a kluci se skvěle vyběhají. Máme už oblíbené okruhy, většinou tak na 45-60minut. Mimo Prahu jezdíme méně, většinou ve spojení s návštěvou nějaké osoby. Za poslední dobu jsme nejčastěji vyráželi na jih - Posázaví, Jílové u Prahy, Zbraslav, Benešov. V létě to bývá Šumava.

Koupání

Woody se poprvé koupal v nádrži Bagr v ČB. Byl to spíše omyl, neuvědomil si, že to není pevná zem a v zápalu boje o klacek tam skočil. Kenník vodu nemusí, leč s přibývajícím věkem do potoka chodí stále častěji. Hlavně když mu tam hodím klacek. V létě jezdíme na Slapy - na Měřín. Koupání pejsků tam nevidí rádi...., ale my se snažíme chovat slušně. Jsme tam více stranou. Kenník tam buď kouše klacek v rákosí nebo si lehne na látkovou matračku a nechá se klidně vyvézt do půlky přehrady odkud si sám doplave zpět na deku. Bohužel dodnes nepochopil, že deka je pro nás a né jeho mokré tělíčko. S ostatníma dekama je to stejné! Naše Ketynka byla pravý opak, vodu milovala, ještě než jsme se vysvlékli do plavek, už se koupala. A když zůstala na souši, tak v klidu spala. Woody si letos Slapy zamiloval, voda tam byla krásně teplá. Vůbec se nebál vběhnout do vody pro tenisák, dokonce pro něj doplaval, zatímco Kenník na něj v klídku počkal na břehu. Woody je tak oddaný, že se na přivolání vydal ke mě do vody, kde už jsem skoro já nestačila. Škoda, že nemá takhle rád i vodu v potoce.

Zoo Praha       

 Do Zoologické zahrady v Praze zpravidla chodíme 1x - 2x ročně. Nejčastěji na jaře, kdy jsou zvířata už venku. Je fantastické, že tam mohou i pejsci. Přestože musí být na vodítku, mají velice úzký kontakt s ostatními zvířaty. Kenník si nejvíce oblíbil Surikaty - malé pouštní veverky. Je schopný u jejich výběhu dlouhé minuty nehnutě sedět a pozorovat je. Naopak jím jsou fascinované vydry. Woodyho myslím nejvíce zaujaly lamy a ptáci. Uvidíme, kdo bude jejich favorit příště

Restaurace, obchody, návštěvy u přátel

Mí pejsci jsou od malička vychováváni tak, aby v cizím prostředí byli zvyklí na mě počkat i bez potřeby je vázat na vodítko. Woody je ještě mladý puberťák a tak na něj není zatím spoleh a vydal by se asi za mnou. Co se týče restaurací jsem však nekompromisní. Psi si lehnou pod stůl nebo vedle mě na lavici na bundu a většinou spí. Mnohdy si lidé ani nevšimnou, že tam jsme. Své pejsky miluji nade vše, ale nemám ráda, když loudí. Doma nikdy nedostávají od stolu, proto ani v cizím prostředí tento problém neřešíme. Takže si v klidu mohu pochutnávat na steaku a kluci přitom nemrknou ani okem. Na návštěve u přátel razím také jedno heslo, přizpůsobit se místním zvyklostem. V případě, že je klukům povoleno být na sedačce, mohou tam být, ale jinak musí respektovat pořádek a zůstat dole na zemi. Kenník s tím problém nemá, bohužel Woody je v tomto směru dost neukázněný a tak na tom teprve pracujeme. Časem se to snad zlepší, tak jako jeho štěkání na cizí lidi (zejména mužského rodu).